Sotva jsme se oklepali od jarní epidemie a začali se nadechovat „čerstvého vzduchu“, těšíce se na babí léto a krásný barevný podzim, tak se ten virový strašák opět vrátil. Leckdo si myslel, že už je to za námi, ale vývoj událostí nám ukázal, že lidé jsou jen maličkými kolečky v soustrojí mocného stroje - Přírody. V době, kdy máme velice čilý mediální ruch a neskonalé komunikační možnosti, se rázem vyrojilo kvantum „odborníků“ na slovo vzatých, kteří nás informovali, poučovali, varovali, strašili, ale i pomáhali svými činy a slovy k tomu co a jak máme, nemáme či dokonce musíme dělat. Každý si vzal z těchto informací, co potřeboval, či co se mu hodilo a výsledek byl takový, jaký je. To znamená, že někteří si ťukají na...

„Rok 2020. Snad bude lepší, než ty předešlé roky“. Těmito slovy začínal náš poslední příspěvek do Ptického okénka. Jenže letošní jaro začalo velmi neočekávaně a poznamenalo celý svět. Kde se vzal, tu se vzal podivný virus, který nás postupně všechny poznamenal, jak zdravotně, psychicky, ale některé téměř existenčně. Nebudu se rozepisovat, co se všechno pod vlivem této události odehrálo v naší společnosti, to jistě bedlivě sledoval skoro každý z nás, ale poznamenalo to také dění v naší vsi, potažmo v Prospěšném spolku Ptice. Celostátní karanténa v České republice vyhlášena dnem 16. března mimo jiné znamenala konec všem společenským akcím, které náš spolek plánoval. Pálení čarodějnic, pletení pomlázek před Velikonoci...